Tato provokativní otázka se může zdát přehnaná. Bohužel ale z terapeutické praxe víme, že sportem, hlavně tím výkonnostním a soutěživým, je možné si hodně ublížit. Především tehdy, když nevěnujeme pozornost řádné regeneraci a kompenzaci zátěže. Sportování tak mnohdy dopadne výhřezem plotýnky a jinými patáliemi. Hýbáme se a sportujeme správně, v souladu s možnostmi svého těla? Jak sportovat zdravě a neničit si přitom páteř?

1. Běh

Začněme u běhu, to je pro tělo velmi přirozený pohyb. Spirálně stabilizovaný běh je běh s trupem ve svislé ose se zanožováním a zapažováním končetin a s protirotací hrudníku a pánve. To znamená, že musíme mít dostatečný rozsah extenze (natažení) v kyčelních a ramenních kloubech, a to bývá problém. Zejména rozsah extenze v kyčelních kloubech bývá nedostatečný, což je způsobeno zkrácením flexorů kyčle. Pokud běháme shrbení s trupem nakloněným dopředu, tak dostatečně nezanožujeme, pánev nemůže dobře rotovat a dochází k přetěžování bederní páteře, kromě jiného.  

Všimněme si také došlapu, který by neměl být na patu. Při dopadech na patu dochází k nárazům a otřesům, které se přenášejí na končetinu, pánevní pletenec a dál na páteř.

2. Sportování v šikmé ose

Pro páteř jsou obecně nevhodné všechny sporty, u nichž jsme shrbení a trup je v šikmé ose. Těmito sporty si totiž sportovec přetěžuje paravertebrální svaly, což jsou svaly uložené podél páteře, a stlačuje si tak meziobratlové disky, které pak rychle degenerují. Samozřejmě pokud takto sportujeme intenzivně a nekompenzujeme sport zdravým pohybem a řádnou regenerací, je škodlivý účinek větší, než když takto sportujeme jen občas.

Do skupiny těch málo vhodných sportů patří bohužel i tolik oblíbená cyklistika. Při jízdě na kole je stlačován hrudník a utiskováno srdce a plíce. Shrbená pozice nevěstí ani pro záda nic dobrého. O přetěžování a zkracování flexorů kyčle ani nemluvě. Urputní milovníci cyklistiky mívají flexory kyčle tak zkrácené, že nemohou ve stoji dostat pánev do neutrální pozice, aniž by nepokrčili kolena. Pokud jízdu na kole kombinují ještě se sedavým zaměstnáním, páteř nemá moc šanci zůstat zdravá.

‍3. Plavání

Bohužel ani plavání není pro páteř dvakrát prospěšný sport, i když je jako vhodný často doporučován. Ve vodě totiž trup nemá oporu o chodidla a páteř je tak nestabilní. Proto plavání také zhoršuje skoliózu. U většiny stylů jsou opět přetěžovány a zkracovány paravertebrální svaly a také prsní svaly. Plavci mají pak typické držení těla s kulatými zády a rameny dopředu, pokud zkracování prsních svalů dostatečně nekompenzují. A rekreační plavání s hlavou nad vodou je ten úplně nejhorší způsob plavání. Pokud plavat, tak naznak, aby zapínaly břišní svaly.

4. Jóga

Co jóga, o té se přece říká, jak je zdravá... No, jak se to vezme, záleží jaká jóga.  Dnešní dynamická moderní jóga je spíš gymnastikou a zdravotní přínosy pro pohybový aparát jsou diskutabilní. Obzvlášť pokud lekci vede lektor nebo lektorka bez dostatečného vzdělání a zkušeností, nebo se snažíme učit pozice podle videa bez vedení kvalifikovaným lektorem. Tradičně byla jóga určena pro zdravé jedince a jejími přínosy měly být pevnost, zdraví a lehkost těla. Všimněme si, že tam není ohebnost. Rozsah pohybu tedy není v józe podstatný a více ohebný neznamená lepší nebo víc funkční z pohledu jógy. Snaha natrénovat tělo do efektních pozic a maximální flexibility je naprostým nepochopením jógy. Navíc přílišná námaha patří v hathajóze mezi šest doporučení, co nedělat, a je tak jednou z okolností, které jsou překážkami na cestě jógy.

5. Pohyb, sport a děti

Co ještě dodat k přílišnému úsilí? Rozmysleme si, na jakou pohybovou aktivitu, na jaký sport, na jak intenzivní trénink, a hlavně jak brzy přihlásíme svoje dítě. Děti se mají co nejdéle rozvíjet do pohybové všestrannosti, a ne být zatíženy jednostranným tréninkem a ambicemi trenéra a/nebo rodičů. Nejvíc pro své děti uděláme, když doma „nastražíme“ nějaké žebřiny, hrazdičky nebo kruhy, pomocí kterých se budou nenásilně rozvíjet se zapojováním spirálních svalových řetězců a přirozeně trénovat obratnost, sílu i koordinaci pohybu.

6. Chůze

Co tedy dělat, když to vypadá, že všechny sporty jsou nezdravé? Nejzdravější pohyb je ten tělu nejpřirozenější. Z mé zkušenosti je při potížích s páteří nejlepší chůze, hlavně pokud už nějaký ten výhřez plotýnky máme za sebou. Ovšem chůze s tělem ve svislé ose a ne s těžkým batohem na zádech. Pokud chceme chodit na procházku s pejskem, tak si rozmysleme, jak velké plemeno si pořídit, kolik psů je tak akorát a jak psa vycvičit, abychom za ním nevláli na vodítku s tělem v šikmé ose. Stejně, pro plotýnkáře je nejlepší chodit bez psa, s hůlkami nebo bez nich, ale správně. Na chůzi se soustředit, dbát na protirotaci hrudníku a pánve, zanožovat, zapažovat a hlavu si nést pěkně zpříma a v ose. A nejlépe v přírodě i pro potěchu ducha, nejen těla. Nejvhodnější je místo jednorázových dlouhých túr každý den příjemná procházka do 5-6 kilometrů. Pokud na ní i na chvilku sundáme boty a dovolíme svým chodidlům svobodně vnímat, uděláme pro spirální stabilizaci těla a svoji zdravou páteř to nejlepší.

‍

‍